tkvíti (*tkvěti Maj. aj.) ned. (3. mn. -í, -ějí, min. tkvěl) kniž. 1. (v čem) (pevně) být umístěn, vězet: v ouškách tkvěly náušnice (Herrm.); t. kořeny v půdě; zř. mlha tkvěla nad lesem (M. Han.) trčela, držela se; přen. tkvěl revizionismus přímo v kořenech sociální demokracie (Z. Nej.); představy, které tkví ve vzpomínkách (Olb.) vězí; t. v paměti 2. řidč. strnule, utkvěle spočívat 1: na rtech jí tkvěl úsměv (Olb.) ulpíval; její oči tkvěly v prázdnu (Olb.) upíraly se do něho 3. (v čem) mít podklad; být, záležet, vězet, spočívat 3: v čem tkví vina, příčina, přednost?; důvod netkví jen ve formální stránce věci ○ předp. u- (pou-), za-; → nás. tkvívati ○ předp. u- (pou-)