tlíti ned. (3. mn. tlejí, tlí, rozk. tlej, tli, min. tlel, podst. tlení, přech. přít. tleje, tle) 1. práchnivět, trouchnivět, uhnívat, rozpadat se 1: tlející listí, kmeny stromů; kosti v zemi tlí; pach tlení; dnes žijem, zítra tlíme (Krásn.) jsme mrtvi; přen. (v ročnících Musejníku) tlí jeho studie (Vrchl.) leží nepoužívány, zapomenuty; expr. t. v lenošení (Čech); odb. tlení rozkladný pochod organických látek za dokonalého přístupu vzduchu (při kt. vzniká kysličník uhličitý a voda) 2. poněk. zast. doutnat 1: kouř tlících cigaret (V. Mrš.); přen. v prsou tlí oheň nenávisti (Havl.) ○ předp. do-, vy-, z-, za-, ze-