tlapa, řidč. tlápa, -y ž. 1. (též †tláp, -u m., 6. j. -u, Sab.) dolní část zvířecí nohy (zprav. u šelem); (zvířecí) noha, pracka I 1; expr. (lidská) noha: psí, medvědí tlapy; přední, zadní tlapy; podávat ruku neohrabaně jako slon tlápu (Ner.); – expr. na chodníku stříkala špína rozšlapaného sněhu pod širokými jeho tlapami (Mrš.) 2. jen tlápa stopa 1, šlápota 1 (zvířecí, expr. lidské nohy): tlápy ve sněhu 3. expr. (lidská) ruka (zvl. velká, silná); pracka I 2: svalnatá t.; sevřel t-ma jeho hrdlo (R. Svob.); → zdrob. tlapka, tlápka v. t., expr. tlapička, -y ž. pracička, pacička