tleskati ned. 1. (komu, čemu; ~; řidč. čím; *co) srážet k sobě dlaně tak, aby vznikl pleskavý zvuk, zprav. na znamení pochvaly, radosti, souhlasu; aplaudovat: t. řečníkovi; nadšeně tleskající publikum; t. radostí (rukama); dlaně tleskají pochvalu (Mach.); tleskal, aby zahnal slepice; přen. t. záměrům britské vlády (R. právo) schvalovat je, souhlasit s nimi 2. řidč. (komu na co; do čeho, *v co Čech) bít údery provázenými zprav. pleskavým zvukem; plácat 1, pleskat 2: t. někomu na rameno; do kyčlí se t. (John); tleskají si do dlaní 3. vydávat pleskavý zvuk, pleskavě narážet; pleskat 1, plácat 2: prapor divoce tancoval a tleskal v únorovém vetru (Pujm.); tleskání vesel; déšť tleskal do rámů ○ předp. od-, po-, roz-, roz- se, u-, vy-, za-; → nás. k 1 tleskávati ○ předp. po-, při-, vy-; — dok. tlesknouti