tlumený příd. takový, kt. je tlumen, ztlumen: t. zvuk; t-á světla automobilu; t-é nárazy; t-é barvy (Mrš.); t-á zář matná; t. hovor, pláč dušený; – t. vztek; používat t-ého výrazu (Fuč.) umírněného; fyz. t. pohyb proti kt. působí něj. síla (tření, odpor prostředí ap.); t-é kmity jejichž rychlost a amplituda se postupně zmenšuje odporem prostředí; → přísl. tlumeně: hudba zní t.; t. se smát, hovořit; t. svítit; → podst. tlumenost, -i ž.; — v. též tlumiti