tlumiti ned. (3. mn. -í) 1. (co) oslabovat intenzitu, pronikavost, výraznost něčeho: t. zvuk, náraz, světlo; t. rádio zeslabovat jeho zvuk; koberec tlumil kroky; t. hlas; t. kašel, pláč dusit, potlačovat, přemáhat; přen. co všechno tlumil ten koutek ulice (Herb.) ukrýval, utajoval; odb. zmenšovat rychlost něj. změny, např. mechanických n. elektrických kmitů 2. řidč. (co, *koho) potlačovat, zmírňovat, mírnit: t. nadšení; t. nespokojenost mas brzdit; t. rozčilení, touhu; tlumil drsný výrok (Jir.) zjemňoval; zř. být tlumen někým (Zápot.) potlačován; — tlumiti se I ned. oslabovat se na intenzitě, pronikavosti, výraznosti: hřmot, bouře se tlumí zmenšuje se; přen. tlumila se (vesnička) před zrakem (Svob.) skrývala se ○ předp. po-, po- se, při-, u-, u- se, z-; → nás. tlumívati (o) bez předp.