tlupa, -y ž. (*tlup, -u m., 6. j. -u, Sab.) (z rus.) 1. skupina lidí spjatá společným zájmem, řidč. hanl. škodících společnosti; banda I 2; skupina živých tvorů vůbec; houf 1: partyzánská t.; t. jezdců, střelců; domorodci v tlupách; t. kluků; velitel vojenské tlupy (Baar, zast.) vojenského oddílu; t. husarů (Jir., zast.), hanl. spiklenecká t. skupina; t. lupičů; fašistické tlupy hordy; expr. tlupy obdivovatelů (Svět.); v tlupách hovořili (Rais) v hloučcích; – tlupy ptáků (Zey.) hejna; mysl. několik kusů spárkaté zvěře pohromadě 2. řidč. expr. shluk 2, množství 2: tlupy stromů (Čech); t. obrazů (Suš.); t. drobností (Havl.) hromada; vlny valily se v tlupách (Jir.); → expr. zdrob. k 1 *tlupička, -y ž. (Lid. nov.)