tmel, -u, -e m. (6. j. -u, -i) 1. odb. látka užívaná k spojování (částí, dílů ap.) n. k vyplňování povrchových nerovností: truhlářský, sklenářský t.; asfaltový, zinečnatý t.; včel. smoluňka, dluž; geol. pojivo nerostů n. zrnek hornin v usazeninách: křemitý, železitá t.; výplňový, kontaktní t. 2. anat. hmota složením podobná kosti, kryjící povrch krčku a kořene zubu; cement 2 3. kniž., publ. pojítko 1: (jednota dělníků, rolníků, inteligence) je tmelem naší jednoty všenárodní (Gottw.); činnost trenéra má být tmelem mezi jednotlivými hráči