točiti ned. (3. mn. -í) 1. (čím; s kým, řidč. kým; co; ~) provádět něčím, (s) někým kruhovitý pohyb na místě n. v malém oblouku; otáčet 1, kroutit 3: t. kolečkem, kohoutkem, klikou; t. čepicí nad hlavou; t. si hůlčičkou (Vrba); t. (s) někým (jako čamrdou) (při tanci ap.) rychle, přen. expr. podrobovat ho své vůli, ovládat ho; t. maso na rožni; t. starý kolovrátek, přen. (Gottw.) opakovat to, co už bylo řečeno; otevřel gramofon a jal se rychle t. (Weiss) pohybovat klikou; tech. smysl točení stroje 2. (co čím; co) takovým pohybem vytvářet: t. důlek patou; t. piruetu kroužit; t. (palci) mlýnek otáčet palci kolem sebe při sepjatých rukou; ker. na hrnčířském kruhu zhotovovat (keramický n. hrnčířský výrobek): t. vázu; tech. slang. soustružit: t. kovové součásti 3. řidč. (co kolem, okolo čeho; co nač) ovíjet, ovinovat, obtáčet 1: t. si kníry kolem prstu kroutit; t. provaz kolem kůlu omotávat; t. si vlasy na natáčky natáčet si je 4. (co) svinováním něco z něčeho vytvářet; stáčet, svinovat, kroutit 2: t. si cigaretu; t. kornouty 5. řidč. (co; ~) měnit na místě n. v malém oblouku směr pohybu (n. polohy) něčeho v opačný; obracet, otáčet 1: t. loď (zádí ke břehu); t. vůz na širší silnici; první vůz už točí 6. (co kam; čím) dávat něčemu nový, jiný směr vůbec; obracet, otáčet 1, stáčet: t. hlavu k někomu, ke dveřím; t. loď po větru; t. očima po někom; přen. t. řeč jinam, na jiné pole měnit předmět rozmluvy; expr. dovedla to t. (Podl.) co nejpříznivěji pro sebe zařizovat; ať to točil jakkoli, nebylo východiska; nedovolím nikomu, aby kroutil a točil mé verše (Mach.) překrucoval 7. nář. tancovat 1: točí každou neděli do půlnoci (Rais) 8. (co; ~) uvolněním kohoutku n. jiného uzávěru nechat téci; plnit tekutinou tekoucí z kohoutku ap.: t. vodu; t. pivo do sklenice; t. ze sudu čepovat I; – t. plný pohár vody; ♦ řidč. t. (čast. mlít) z posledního (Herrm.) být u konce s penězi ap. 9. t. film natáčet; (co; ~) filmovat 1: filmy točené podle románových předloh (Lid. nov.); – točí (exteriéry) právě v Itálii 10. řidč. hovor. (co nač) nahrávat, natáčet: t. árii na gramofonovou desku, na magnetofonový pásek; — točiti se ned. otáčet se 1. (~; kolem koho, čeho) konat kruhovitý pohyb na místě n. v oblouku: kola, turbíny se točí; t. se na podpatku; t. se před zrcadlem kroutit se; Země se točí kolem Slunce; točili se spolu v kole tančili; t. se jako korouhvička (na střeše), přen. měnit, často konjunkturálně, své smýšlení; prach, listí se točí na ulici víří; přen. t. se kolem děvčete být rád často v jeho společnosti, mít o ně zájem; všechno se točí jen kolem ní projevuje se jí soustředěná pozornost a nedbá se druhých; točí se mu hlava motá se; všechno (n. svět) se s ním točí má závrať, je mu nevolno; ♦ točí se mu hlava z úspěchu je opojen úspěchem; hovor se točí kolem poslední události, kolem nemocného dítěte hovoří se jen o...; t. se jako holub na báni zálibně, rozpačitě, neobratně ap. se otáčet na místě, být neklidný, nestálý; t. se v bludném kruhu nenacházet východiska 2. řidč. měnit na místě n. v malém oblouku svůj směr v opačný; obracet se: t. se s vozem 3. (kam) měnit svůj směr, polohu vůbec; obracet se: cesta se točí vpravo zahýbá; vítr se točí k severu; t. se (po větru), přen. být nestálý, měnit, často konjunkturálně, své smýšlení; t. se k někomu zády odvracet se od něho; t. se ve spaní z boku na bok; přen. t. se za děvčaty jevit o ně zájem; řeč se točí jinam (Herb.) přesunuje se na něj. jiné téma *4. měnit se 1, obracet se: časové se točí (Heyd.) 5. (okolo, kolem čeho) vinout se, ovíjet se, pnout se 2: chmel se točí okolo drátu; cesta se točí kolem kopce 6. expr. (~; s čím) čile se pohybovat, čile, s úspěchem si vést, počínat, pracovat; otáčet se 3: umí se t. v kuchyni kolem plotny, v krámě; ta se umí ale t.; dovede se t. s kosou, s vařečkou kosit, vařit; umí se ve světě t. (Z. Nej.) s úspěchem vystupovat, jednat 7. kart. slang. dát kontra na kontra ohlášené protihráčem ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, o-, o- se (poo-, poo- se), ob-, od-, po-, po- se, pře-, pře- se, při-, při- se, roz- (poroz-), roz- se, s-, s- se, u-, v-, vy-, vy- se, za-, za- se; → nás. točívati, točívati se ○ předp. roz- se