toaleta (dř. ps. též toileta, toiletta), -y ž. (z fr.) 1. slavnostní, zprav. večerní úbor pro ženy do společnosti ap.; poněk. zast. a expr. úbor, oblečení vůbec: skvělá plesová t.; – učitel svou t-u omlouval (Herb.); jarní t-y (Čap.-Ch.) 2. úprava zevnějšku (mytí, česání, oblékání ap.); poněk. zast. celková úprava, způsob oblečení (u mužů): skončila svou ranní t-u; – poněk. zast. t. jeho byla po ránu velmi pečlivá (Hol.) 3. stolek se skříňkou a zrcadlem k úpravě zevnějšku, (dř. zprav.) součást nábytku do ložnice; toaletní stolek: seděla před t-ou a česala se 4. místnost (zprav. spojená s klozetem) k úpravě zevnějšku; euf. klozet, záchod: dámská t.; mýdlo i ručník je na t-ě; kde je t.?; → zdrob. toaletka v. t.; — toaletní příd. k 2-4: t. potřeby; – t. stolek toaleta, toaletka; – zast. t. pokoj (Jir.); zbož. t. papír klozetový; t. mýdla tvrdá, zprav. parfumovaná a obarvená, k mytí těla; t. krém; t. vody lihové roztoky vonných látek