tonouti ned. kniž. 1. (~; v čem) topit se I 1: t. ve víru; přen. téměř tonula v prachových peřinách (Svět.); tone poslední naděje (Staš.) mizí, hyne; t. v nevědomosti (Ml. fronta) být nevědomý 2. (v čem; *čím) být zaplaven něčím ve velkém množství; utápět se: t. v penězích, v dluzích topit se; t. v slzách; t. v nejistotě; stráň tone v slunci je plná slunce; les tone v mlze je zahalen mlhou; město tone v praporech je zaplaveno prapory; zř. t. blahem (Hašková) ○ předp. po-, u-, v-, vy-, z-, za-