torba, -y ž. (2. mn. -rb, -reb) (z tur.) 1. (též *torbice, -e, Klicp.) poněk. zast. vak, taška s řemeny k nošení na rameni, na boku ap.; brašna, kabela 1, vak: kožená, plátěná, plechová t.; lovecká t.; t. na náboje; školská t. (Ner.); vybrat z torby spisy (Herrm.); připnout si torbu na záda; nosit torbu u pasu; přen. t. zkušeností (Čel.) 2. zool. lícní t. vak tvořený zdvojenou kůží v koutcích úst, sloužící k nahromadění potravy (např. u křečka a u někt. opic); → zdrob. k 1 torbička (*torebka E. Jel.), -y ž.