toužebný příd. 1. (též †tužebný Šaf.) plný touhy (ve význ. 1), vyjadřující touhu: t. zrak, pohled lačný; nejtoužebnější přání; t-é očekávání dychtivé 2. vytoužený, žádoucí: přišla t-á chvíle; → přísl. k 1 toužebně (†tužebně Pal.): t. si něco přát, někoho čekat; t. se dívat, vzdychat; *toužebno: tak t. kolem srdce bylo (Pfleg.); → podst. toužebnost (†tužebnost Pal.), -i ž.: čekat s velkou t-í touhou, dychtivostí, žádostivostí