touha, -y ž. (2. mn. tuh) 1. (po čem, kom; aby...; s inf.; *za čím; *k čemu, *čeho) silné, intenzívní, s citovým zanícením spojené přání; tužba, žádost: horoucí, vášnivá, nenasytná, pudová t.; splnit, ukojit touhu; touhy a sny dětství; t. po lásce, po ženě; hladová t. po vědění; odvěká t. lidí po míru, po svobodě; t. po odplatě; t. za slávou (Svob.); t. k pravdě (Šal.); t. smrti (Staš.); t. po penězích chtivost, žádostivost, lačnost; probudila se v něm t.; jeho touhou bylo stát se hercem; měl jedinou touhu, aby...; neměl jinou touhu než spát přání; expr. ve spoj. hořet touhou 2. řidč. někdo, něco, po čem jiný touží: vdova, t. všech mužů přes třicet (R. Svob.); moře, to je moje t.