toulavý příd. k toulati se 1. rád se toulající (ve význ. 1); potulující se, potulný 2: t. pes; t-é děti 2. měnící často svůj pobyt, putující z místa na místo; potulný 1, kočovný 2, neusedlý (op. stálý 3, usedlý): t-í cikáni; t. muzikant (Zey.); t-í pěvci středověku (Čech); zool. t-í ptáci měnící náhodně místo pobytu (např. racek) 3. vztahující se k toulání, k potulce; potulný 3: t. život; t-é kočování (Bass); expr. t-á nemoc toulavost 4. vyznačující se nestálostí; těkavý; nemající řád, pravidelnost: t. nepřítomný pohled (Hora); t-é představy (K. Čap.); – dopr. t-á plavba (v námořní nákladní dopravě) provozovaná bez stanoveného jízdního řádu a směru, trampská; t-á loď; les. t-á seč bezplánovitý výběr jednotlivých stromů v porostech; → přísl. toulavě řidč.: t. žít; → podst. toulavost, -i ž.: sklon k t-i; dětská t.; t. psů