tovaryš, -e m. (tovaryška, -y ž.) 1. (dř.) vyučený řemeslník, kt. po složení zkoušky pracuje u mistra (ve význ. 1): řeznický, pekařský t.; cechovní t.; učedníci a t-i; byl u něho prvním t-em †2. též tovařiš (Hol.), tovařiška (Klicp.) druh, společník 1: vyjel s t-em pouti své (Erb.); kde kradli, kdo jsou další jejich t-i (Č. lid) kamarádi; kralovic a t-i jeho (Erb.); žert. t-i z mokré čtvrti (Něm.) pijáci; → expr. zdrob. tovaryšek, -ška m. (mn. 1. -škové, -šci, 6. -šcích)