trám, -u m. (6. j. -u, -ě) (z něm.) silnější kmen stromu otesaný do čtyř stran; břevno, kláda 1: dubový t.; hrubě otesaný t.; příčný, opěrný t.; strop z trámů; expr. láska, lež, žízeň ap. jako t. veliká; usnuli jako trámy (Hol.) tvrdě; ♦ voda nemá trámy (Maj.) nenese; stav. řidč. nosník: dřevěný, ocelový, železobetonový t.; stropní t.; hlava trámu; → zdrob. trámec, trámek, trámeček v. t.