trýzniti ned. (3. mn. -í) (koho, co) týrat 1, trápit 2, mučit: t. vězně; t. zvířata; být trýzněn výčitkami svědomí, nejistotou soužen, sužován; dlouhá zima mne trýznila (Ner.) ○ předp. po-, u-, z-; → nás. trýznívati