tržiště, -ě (2. mn. -šť) (*tržisko, -a, 2. mn. -sk, -sek, H. Jireč.) s. 1. osada, středisko obchodních styků: hlučné a živé t.; – Praha byla v 10. století významným t-m; světová t.; přen. t. světa (Vrchl.) veřejnost; t. marností (Pujm.) pozemský svět 2. (dř.) místo (zprav. náměstí), kde se konaly trhy; zast. náměstí vůbec: na místě Staroměstského náměstí se rozkládalo t.; t. se stánky trhovkyň; hádat se jako na t-i; na konci t., na novém uhelném trhu (Jir.); athénská t. (Ner.); T. ulice v Praze