trať, -ti, -tě ž. (mn. 1., 4. -i, -ě, 3. -ím, 6. -ích, 7. -ěmi) 1. dráha 1 určená k dopravnímu spojení kolejovými vozidly: stavba železniční tratě; přejezd trati; cesta podél trati; elektrifikace tratí; hlavní, místní t.; T. mládeže; t. elektrické dráhy; žel. širá t. 2. spoj sloužící dopravě v urč. směru; linka 4: trolejbusová t. č. 54; autobusová t.; zámořské letecké tratě 3. sport. předem určená dráha pro závod; její délka: sprinterská t.; běh na střední trati 4. (též †trata, -y ž., Koll., Klicp.) odb. skupina pozemků tvořící větší celek, zprav. přirozeně ohraničený: jména polních a lesních tratí; (stařenka) vyšla do polí, obešla všechny trati (Mrš.) 5. nář. humna 2 (obl.), draha: každý svátek sejdou se na prostranné trati chlapci a děvčata (Něm.) 6. hut. válcovací t. jedna n. více válcovacích stolic zařízených k válcování jednoho druhu výrobku: bloková, spojitá válcovací t.; hrubá, střední, jemná válcovací t.