tradice I [-dy-], -e (2. mn. -ic, -icí) (†tradicie, -e, Pal., †tradicí, -í, Pal., Tomek) ž. (z lat.) 1. souhrn ustálených zvyklostí, obyčejů zachovávaných pokoleními, názorů a myšlenek přecházejících, z generace na generaci; ustálený, zprav. zděděný zvyk, způsob; zvyklost: rodinné t.; staré t.; národní t.; město s velkou revoluční t-í; dobrá t. českých sklářů; pokračovat v t-ích; – porušit t-i 2. přenášení zpráv n. slovesných výtvorů ústně z generace na generaci; ústní podání (ve význ. 2): podle t. zde bývaly vinice; pohádky, báje uchované, rozšiřované t-í; — tradiční (*tradičný Hol., Kar.) příd.: t. vánoční jídlo — ryba; t. názory; t. demokratická práva občanů (Ústava); duch konservativní a t. (Šal.); t. tvar vázy; – řidč. t. předávání zpráv; → přísl. tradičně: t. zdobit vánoční strom; t. ustálené vztahy mezi zeměmi; – užívat způsobu psaní docela t. (Olb.); → podst. tradičnost, -i ž.: t. názorů; konservativní t. (Z. Nej.)