transcendentní (*transcendentný Šal.), transcendentální (*transcendentálný Staš.) příd. (z lat.) 1. (v idealist. pojetí) smyslům nedostupný, vymykající se rozumu; nadsmyslný, nadsmyslový: t-tní život (Durdík) nadpřirozený 1; filos. t-lní filosofie (u Kanta) zabývající se apriorním vztahem našich poznatků ke zkušenosti 2. jen transcendentní mat. t. funkce, rovnice analytické, kt. nejsou algebraické, např. exponenciální, logaritmické, goniometrické; — zpodst. transcendentno (*transcendentálno Jirát), -a s. filos. nadsmyslno, transcendence 1; → přísl. transcendentně, transcendentálně: t-álně náboženské myšlení (Matějček); → podst. transcendentnost, transcendentálnost, -i ž.