transformace, -e ž. (z lat.) kniž. přeměna, přeměnění 1, přetvoření: t. písně; elektr. t. napětí, kmitočtu přeměna daného druhu v jiný; mat. t. rovnic odvození rovnice z dané rovnice, přičemž kořeny obou rovnic jsou v urč. algebraickém vztahu; t. souřadnic přechod od jedné soustavy souřadnic k jiné; t. útvarů přeměna útvaru v útvar nový, odpovídající původnímu podle urč. zákona; mezinár. práv. t. mezinárodní smlouvy její převedení do vnitrostátního právního řádu; jaz. přetvoření urč. mluvnické konstrukce v jinou téhož n. příbuzného významu (např. vedení žáků: žáci vedou — žáci jsou vedeni); transformační příd.: t. proces, síla; t. prostředek; publ. t. průmysl dovážející suroviny a vyvážející hotové výrobky; elektr. t. poměr napětí (u transformátorů); t. stanice; jaz. t. pravidla; t. gramatika, analýza