trap I (*trop Mrš., Poláč.), -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. ob. klus (zprav. koně): kůň přešel do trapu; utíkat, běžet trapem; přen. potom to všechno poběží trapem půjde velmi rychle; zhrub. hnát někoho sviňským trapem (čast. krokem) vykazovat s potupou, rázně odmítnout; je v trapu je pryč, utekl, zmizel; všechno bylo v trapu pryč; zničeno *2. shon 1, spěch: zítra nastane nám t. (Til.)