tratiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. poněk. zast. (co, zast. čeho, na čem) pozbývat (čeho), ztrácet; zast. a kniž. (na čem) trpět újmu: t. statisícové hodnoty; zast. t. pamět (Svět.); rozum (Jahn); t. důstojnost (Havl.); t. půvab (Vrchl.); neužitečné tracení sil (Havl.) marnění; netratit slov (Sez.) nemluvit zbytečně; netraťte času (Herrm.); t. na síle (Mach.); ♦ chudoba cti netratí (přísloví); – zast. a kniž. t. na důstojnosti (Prav.); tratí (monografie) na nejvýznačnější své stránce (Ath.) 2. (na čem) mít škodu; prodělávat: t. na zboží; t. na obchodu (Ner.); t. na váze vážit stále méně *3. zvracet, vrhnout: jídla, že by pes po nich tratil (Wint.); — tratiti se ned. 1. ztrácet se, mizet 1, 3: sníh se už pomalu tratí schází, roztává; cesta se tratí v lese; hlasy se tratí (Mrš.) zanikají; hosté se jeden po druhém tratí odcházejí 2. chřadnout, hubnout, scházet 1: tratí se den ze dne; nebude tu dlouho, nějak se tratí ○ předp. po-, u-, vy-, vy- se, z-, za-; → nás. tratívati, tratívati se