trefiti dok. (3. mn. -í) (z něm.) 1. (koho, co; koho kam) zasáhnout (jako cíl); (kam; ~) zasáhnout cíl: t. někoho míčem; netrefil na dvacet kroků stodolu; chtěl ho udeřit, ale netrefil (ho); kulka ho trefila do nohy; t. srnce na komoru; přen. trefil (ji) jeho studený pohled (Til.); – t. do středu terče; t. vedle, přen. expr. neuhodnout, zmýlit se; t. do černého zasáhnout střed terče, přen. vystihnout podstatu věci, pravdu; t. do živého dotknout se choulostivé stránky, jádra věci; uhodnout (Ner.); t. (udeřit) hřebík na hlavičku; trefila (čast. padla) kosa na kámen; ob. t. (čast. kápnout) někomu do noty; trefil ho šlak ochrnul, zemřel mrtvicí; byla šlakem trefená; dosud ob. expr. myslel jsem, že mě šlak trefí byl jsem velmi rozčilen; šlak aby ho trefil (Olb.) (v zaklení) výraz zlosti 2. ob. (co; nač) (správně) na něco přijít, připadnout, uhodnout něco; (co, nač; do čeho) správně vybrat, zvolit, vystihnout: tys to trefil!; tentokrát to babička trefila (Něm.); nemůže t. (čast. přijít) někomu na jméno je na něho rozezlen, nechce o něm ani slyšet; – t. vhodnou barvu kravaty; t. míru; někdy to člověk opravdu trefí (při prorokování budoucnosti) (K. Čap.); Věk do toho žertovného tónu netrefil (Jir.); na konci trefili (herci) na tón, jaký měl ovládat celý kus (Z. Nej.) 3. hovor. (koho, co) vystihnout podobu někoho, něčeho: malíř ho dobře trefil; není na fotce dobře trefený 4. též ned. poněk. zast. ob. (co; s inf.) dokázat I 3, dovést (ned.): to bych taky trefil uměl; pomohu ti, jen jestli to trefím!; já trefil ho potěšit (Něm.) 5. poněk. zast. ob. (koho, 4. p.) zastihnout, zastat, natrefit: jsem rád, že jsem tě trefil doma; nevím, jestli ho ještě trefíš; zast. někde ho na cestě trefil (Něm.) náhodou ho potkal, setkal se s ním 6. ob. (nač; řidč. co, na koho) (náhodou) přijít 6, 7, padnout 4: trefili jsme na dobrou pramenitou vodu, na pěkný letní byt; kamarádka trefila největší štěstí (Herrm.); záleží na tom, na koho člověk trefí; ještě že jsme trefili na hodného člověka 7. ob. (kam, kde) najít, nalézt, znát cestu: kůň sám trefil domů; sem jsem tě dovedl a dál už trefíš; po Praze netrefím; netrefil do rukávu; netrefit si potmě do úst; netrefit klíčem do zámku; expr. když potřebuje peníze, to ke mně trefí přijde 8. zast. ob. (s kým) pochodit 3, pořídit 1: dobře trefil s druhou ženou (Her.) 9. zast. ob. (koho, 4. p.) bolestně postihnout, potkat 3, potrefit 1: ta nejbolestivější rána, která ji t. mohla (Něm.) 10. řidč. poněk. zast. ob. náhodou připadnout na jistou dobu: na neštěstí to všecko trefí na prázdniny (Her.); trefiti se dok. 1. (do čeho, koho; kam) zasáhnout (jako cíl); (~) zasáhnout cíl; trefit 1 (koho, co): t. se do středu terče, do branky; t. se do někoho, přen. expr. napadnout ho; – špatně mířil a netrefil se; t. se do černého zasáhnout střed terče, přen. vystihnout podstatu věci, pravdu; t. se vedle, přen. neuhodnout, zmýlit se 2. zast. ob. (s kým; *komu) náhodou se setkat, sejít, strefit se 2: nikdá se s žádným nikde netrefím (Pitt.); však on ti poví, jak jsme se v městě trefili (Tyl); t. se někomu do cesty (Něm.) 3. poněk. zast. ob. (~; komu; k čemu) nahodit se, naskytnout se, natrefit se, přitrefit se 1: trefil jsem se zrovna k nejlepšímu nachomýtl; trefilo-li se jít kolem vody, hodila rybám (Něm.); taková příležitost se ti hned tak netrefí; ve Vídni se spíše něco trefí (Něm.) ○ předp. na-, na- (vyna-) se, po- (připo- se), při- se, s-, s- se