trefný příd. (z něm. zákl.) 1. poněk. expr. (zvl. o slovním výraze) případný 1, příhodný, přiléhavý 2, výstižný: t-á odpověď, poznámka; t-é rčení, pojmenování; t-á přezdívka (Drda); zast. t. šat (Něm.) hodící se, vhodný 2. poněk. zast. zdařilý, podařený 1: t. obraz jeruzalémského křesťanstva (Ner.); t-é anekdoty (Staš.) 3. (též nář. strefný) řidč. zast. zasahující přesně cíl, trefující: t. výstřel (Staš.); t-á rána (Hol.); t-á jistota (Čap.-Ch.) jistota zásahu; strefná ruka (Baar) 4. nář. divný, směšný (Č. lid); → přísl. trefně: poněk. expr. t. podotknout; t. charakterizovat; – poněk. zast. t. líčit; (bratři) vozy t. v hromadu strhují (Jir.) obratně, dovedně; – řidč. zast. t. střílet z luku (Hol.); → podst. trefnost, -i ž.: t. odpovědi; – poněk. zast. věrnost a t. popisu (Havl.); – řidč. zast. bystrost oka a t. v míření (Choch.)