trepka, -y ž. (2. mn. -pek) (z něm. zákl.) 1. (zprav. mn.) lehký domácí střevíc, zprav. bez podpatku; pantofel (ob.): kožené, soukenné trepky; vklouzl do trepek; chodit doma v županu a v trepkách *2. střevíc vůbec: je (vévoda) oděn do zlata, nohy mu vězí ve stříbrných trepkách (Vanč.) 3. nář. dřevák s koženým svrškem, polodřevák: říkají těmto polodřevákům trepky či mejšlata (Lid. nov.) 4. nálevník, jehož tělo má obrys lidského chodidla; zool. rod Paramecium: t. velká 5. poněk. zast. expr. ust. spoj. slepičí t. povídavý člověk, kt. všecko vyzradí; brepta (ob. expr.), tlachal (Něm., Pujm.)