trestní příd. 1. vztahující se k trestání, k trestu: to má t. důsledky; rozsáhlá t. pravomoc; t. sankce; t. odpovědnost; t. orgány trestající; práv. t. právo soubor právních norem určujících, které činy jsou trestné a jaké tresty stíhají pachatele; t. zákon; t. řád; t. soud; t. oznámení, stíhání; t. rejstřík; obhájce ve věcech t-ch *2. trestný 1: t. čin (Z. Nej.); chtít co t-ho říc´ (Šrám.); → přísl. trestně: t. stíhat; t. odpovídat za něco