trhan, -a m. (trhanka, -y ž.) 1. ob. expr. člověk chodící v roztrhaných šatech, zprav. tulák; otrhanec, ošusta; nadávka hrubému, sprostému člověku; otrapa: špinavý t.; chodit jako t. špatně n. nedbale oblečen; zavírat dveře před t-y obejdy; šupem přihnaní t-i (Prav.); – nadávat někomu t-ů 2. expr. dítě trhající příliš oděv: má dva kluky t-y 3. rváč 1 (o člověku n. o zvířeti): zámečtí t-i (Kapl.) (o drábech); t. pes 4. zast. slang. dělník trhající skály n. pracující na tunelech, na trati ap., baraba 1: Nerudovi "T-i"; t-ky (musily) navážet hlínu (Ner.); → zdrob. k 2 trhánek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích), k 4 *trhančík, -a (Ner.) m.: pohublí t-nkové (Hoffm.)