trhnouti dok. (min. -hl, -hnul (ob.), -hla, trp. -žen, podst. -žení, -hnutí) 1. k trhati 1, 9: t. šňůrou, zvoncem; kočí trhl uzdou škubl; prudce t. klikou, dveřmi; t. rameny, hlavou; viděl, jak to s ní trhlo úlekem sebou škubla; koně trhli popojeli; jediné trhnutí pera (Ath.) škrt; palcem trhl za sebe (Jir.) prudce ukázal; zhrub. trhni si nohou, ať si trhne nohou (hrubý projev nevole při odmítnutí ap.); t. rybu, králíka zabít; – slang. t. normy; t. někoho porazit (např. v běhu) 2. (co) ob. získat, vydělat: t. na něčem pár stovek; t., co se dá; první cenu netrhnem (R. právo); t. nějaké peníze na ferblu (Včel.) 3. ob. expr. (na koho; ~) (zprav. o něčem nemilém) přijít 7, dolehnout na někoho; zastihnout, překvapit někoho; přihodit se někomu: taky na ně trhlo!; když trhne nehoda (Něm.), nouze (Herrm.); ♦ trhla bída na kozáka (pořek.); – nebezpečí, že na něho trhne manželka (Nový); – nějaký den po paní Kristince to na něj trhlo (Rais) zemřel 4. zhrub. (komu co) dát ránu někomu, udeřit, uhodit někoho: že ti jednu trhnu!; takovou ti trhnu, že neodlezeš! 5. (co, koho kam) řidč. poněk. zast. rychlým pohybem přitáhnout, přivinout; strhnout 3: chopil ji a k sobě trh´ (Zey.); trhl jsem ji na své srdce (Zey.); přen. mocně k sobě trhl mysl mou (Zey.) upoutal †6. vydat se vojensky na pochod, vytrhnout, vyrazit: když (vojsko) trhlo přes hranice (Pal.); panský houf náhle na Trocnov trhl (Jir.); trhněte na ně (Jir.) zaútočte; — trhnouti se dok. 1. k trhati se 4, 1, řidč. 3: ob. expr. šli tančit, ale my jsme se trhli; t. se od party; zast. s milými krajany t. se nechci (Jir.); – trhl sebou, jako by ho píchl; netrhni sebou, bude tě to bolet!; – ve bráně se průvod trhl (Jir.) roztrhl 2. nář. (po kom) zdědit povahu, vyvést se: ten se po tátovi netrh´ (Jir.) ○ předp. do-, na-, na- se, od-, od- se, po-, po- se, pod-, pro-, pro- se, pře- (zpře-), pře- se, při-, roz-, roz- se, s-, u-, v-, vy- (povy-), vy- se, vz-, z-, z- se, za-; — ned. trhati; — v. též netrhnouti se