triko (dř. ps. též tricot), -a s. (6. mn. -ách, zř. -cích Pujm.) (z fr.) 1. pletené přiléhavé prádlo na horní část těla (dř. i s nohavicemi): pod košilí nosí ještě t.; dětské t. s nohavicemi; řidč. koupací t. (Durych) plavky 2. řidč. trikot 1; tričko 1: jezdkyně cirkusová v hedvábném triku (Herrm.); posud (při baletu) užívané tricot (Ner.); – stál ve svém široce pruhovaném triku (K. Čap.); — trikový příd.: t-á košile; trikotový v. t.