trio, -a s. (z it.) 1. hud. komorní skladba pro tři hudební nástroje n. pro tři hlasy; soubor tří hudebníků n. zpěváků: Smetanovo Klavírní t. g moll; – Pražské t. 2. hud. střední část taneční n. pochodové skladby (hraná kdysi jen třemi nástroji): menuet s triem 3. kniž. trojice: t. přátel (Merh.); mariášnické t. (Neum.); sport. publ. vnitřní (útočné) t. (v kopané) střední útočník a spojky; hut. stolice o třech válcích; — triový příd. k 1: t-á sonáta