triumf, -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. hist. (ve starověkém Římě) slavnostní vjezd vítězného vojevůdce do Říma, jízda Římem: vézt vítěze v t-u; přen. slavnostní cesta průvod, uvítání význačné osobnosti ap. vůbec: Rieger vracel se do Prahy v t-u (Mach.) 2. kniž. velké vítězství, velký úspěch: umělecký, sportovní, společenský t.; t. mírového úsilí; t. pokroku (Gottw.); největší t. lidského ducha (K. Čap.); dosáhnout t-u; slavit t-y