trkati ned. 1. (koho, co; do koho, čeho; ~) vrážet do někoho, něčeho úderem rohů n. parohů: (krávy) bílými rohy po sobě trkaly (Baar); kůzle trkalo do stromů; pozor, ta koza trká! je trkavá; jeleni se trkají; přen. expr. (pohled,) který přímo trkal (Herrm.) 2. expr. (koho, 4. p., do koho, čeho; ~) vrážet do někoho, něčeho, zvl. na způsob zvířecího trkání; šťouchat: trkala jsem ji loktem (Pujm.); přen. chtěl (sedlák) všecko podle své hlavy a na všecky strany trkal (Rais) všecko napadal, kritizoval 3. ob. expr. (koho, 4. p.; ~) silně působit na smysly, vzbouzet svou nápadností něčí pozornost: to je barva, to zrovna trká!; až to trká, jak jsou spolu šťastni (K. Čap.) bije do očí ○ předp. o-, po-, u-, vy-, za-; → nás. trkávati ○ předp. po-