trn, -u m. (6. j. -u, zř. -ě Šír) 1. tvrdý, ostře špičatý výrůstek na někt. rostlinách: bodnout se o t.; vrazit si do nohy t.; ostružiny s pichlavými trny ostny; nemá (Kristus) trnu v čele (Ner.) trnovou korunu; suchý jako t.; ona je už jako t. (Jahn) suchá, hubená; píchá jako t., přen. (Rais) rád škádlí, popichuje; T. název pokrokového satirického časopisu z 20. let 20. stol.; přen. byl v těch slovech t. (Rais) (čast. osten) výčitka; ♦ být někomu trnem v očích krajně nepříjemný, nepohodlný; vytrhnout někomu t. z nohy, z paty pomoci z tísně; není růže bez trnů (čast. trní) (pořek.); bot. silný, zprav. dřevnatý osten 2. co trn něčím připomíná, ostrý zašpičatělý výběžek, výčnělek něčeho: t. kovové přezky; svíce naražené na trnech; tech. výrobní a pracovní pomůcka: upínací t.; soustružnický, frézovací t.; protahovací t. protahovák; protlačovací t.; navíjecí t.; hut. poutnický t.; anat. dlouhý hrotnatý výběžek kosti: kyčelní, obratlový t.; zool. tuhý ostrý paprsek ploutve (u někt. ryb), osten; mysl. výrůstek na daňčí lopatě (parohu) 3. řidč. zast. trní: kol polního kříže t. upleť husté mříže (Heyd.); → zdrob., zprav. k 1, trneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): drobné t-y (Drda)