trnouti ned. 1. (o částech těla) tuhnout, mrtvět za zvláštního pocitu chvění, mrazení, popř. bolesti, stávat se strnulým, zdřevěnělým; dřevěnět, brnět 1: trnou mi zuby; ruka mrtvě a bezvládně trnula; trnoucí svaly; přen. v kraji ticho, trnul vzduch (A. Mrš.) 2. (čím; nad čím; ~) chvět se, zakoušet zvláštní pocit mrazení pod vlivem něj. hnutí mysli, zejm. strachu: t. hrůzou, úzkostí; t. úžasem koprnět; trnul nad tou opovážlivostí žasl; konšel trnul nad těmi cenami (Jir.) 3. (oč; ~) strachovat se 1, 2, děsit se: t. o svůj život; s trnoucím srdcem otevřel dopis; celou noc trnu, že se ti něco stalo ○ předp. o-, od-, při-, s-, u-, v-, za-