trojice, -e ž. (2. mn. -ic) tři osoby, tři věci n. tři jevy pohromadě, tvořící volně spojený celek: nerozlučná t. přátel; t. velkých osobností; obranná t. (v kopané); náb. svatá, nejsvětější T. (v křesťanských církvích) představa jednoho boha ve třech božských osobách; chrám, svátek svaté Trojice