trojka, -y ž. (2. mn. -jek) 1. číslice 3; zprav. ob. to, co je jí označeno: arabská t.; mít na vysvědčení jednu trojku známku třetího stupně; – t. dlouho nejede tramvaj trati č. 3; jet na trojku, trojkou (motor. slang.) na třetí rychlost; bydlet v trojce pokoji č. 3; t. předjíždí desítku závodník č. 3; černá, červená t. (v karetní hře) karta s třemi znaky 2. sport. (v krasobruslení) povinný cvik, při kt. brusle kreslí tvar číslice 3 na kruhu 3. trojice: agitační t.; metoda zdění v trojkách skupinách tří pracovníků; silná t. tři spolupracující osoby vynikající společenským postavením, mocí, vlivem; tři významné mocnosti 4. (v rus. prostředí, zprav. dř.) spřežení tří koní, povoz tažený třemi koňmi: ruská t.