trojzub (*tří- Koll.), -u (6. j. -u), trojzubec (*tří- Koll.), -bce m. 1. vidlice s třemi zuby, hroty: Neptunův t. trojzubé žezlo 2. jen trojzubec tráva s chudou latou drobných šedozelených klásků; bot. rod Sieglingia: t. poléhavý; trojzubý (*tří- Bass) příd. mající tři zuby n. hroty: t-á vidlice, harpuna; tech. t-é dláto