troska, -y ž. (2. mn. -sek) (*trosek, -sku m., 6. mn. -scích, Krásn.) 1. zprav. mn. pozůstatky něj. zničeného celku, zejm. stavby, něj. věci, díla, úsilí ap.: trosky hradu zříceniny; dům v troskách; obrátit město v trosky; zahynout pod t-mi; nalézt trosky lodi, letadla; trosky jmění nepatrné zbytky; přen. trosky snů a nadějí; budovat na troskách starého světa nový; Trosky název hradu v Českém ráji 2. zestárlý, zesláblý, zchátralý člověk n. tvor: proměnit se v lidskou trosku; vychrtlá t. ženy; udřené trosky koní; → zdrob. trosečka, -y ž.