troud, -u m. (6. j. -u) (*troudí, -í s., Pfleg.) snadno vznětlivá látka (zuhelnatělé plátno, hubka ap.) užívaná k rozdělávání ohně křesáním; shořelý n. rozpadlý zbytek něčeho: dělat t. z hadrů; křesat do troudu; shořet na t. úplně; prádlo (tráva, půda ap.) suché, vyprahlé jako t. úplně; běhat, běžet jako s troudem velmi rychle; hořet jako t., přen. být pro něco zanícen, zaujat; – lehký t. a popílek (Bran.); zvadlých květin t. (Svob.)