troufalý (*troufavý Šlej.) příd. příliš odvážný; smělý 3, opovážlivý, drzý: t-é činy, myšlenky; t-á slova; t-é chování; t-é výpady odpůrců; t. lupič; → přísl. troufale (*troufavě Hol.): t. hovořit; t. si někoho prohlížet; → podst. troufalost, -i ž.: neslýchaná t.