trpký příd. (2. st. trpčí, trpčejší) 1. mající hořce nakyslou, palčivou, svírání v ústech působící chuť, jako např. trnky, plané hrušky ap.: t-é víno; t-é ovoce; t-á chuť léku; t-á vůně máty (Vrchl.); jíst t. chléb, přen. mít se špatně, trpce žít 2. expr. bolestný 2, nepříjemný, hořký 2, truchlivý: t. osud, úděl trudný; t-á zkouška, zkušenost; t-é zklamání; t-á škola života perná; řekněte pravdu, i když je t-á (Zápot.) 3. expr. vyjadřující pocit křivdy, roztrpčení; roztrpčený, rozhořčený: t-á slova; t-é výčitky; t. humor (Fuč.); → přísl. trpce (*trpko Ner., Jir.): t. chutnat; – expr. t. želet; byl t. zklamán; t. zaplakat (Maj.); t. vydělaný groš (A. Mrš.); – expr. t. vyčítat; t. sevřené rty; → podst. trpkost v. t.