trpný příd. 1. takový, kt. se přímo neúčastní něčeho, jen přihlíží, projevuje nedostatek vlastní vůle, neodpírá něčemu nepříjemnému; pasívní, nečinný (op. činný 1): t. posluchač neúčastný, netečný; t. postoj k něčemu; t. odpor pasívní rezistence; t-á odevzdanost ochablá, skleslá; jaz. t. rod pasívum (op. činný); t-é příčestí; t-é tvary 2. řidč. prozrazující utrpení; bolestný 2: t. výraz očí (Čap.-Ch.) bolný, trpitelský; t. osud (Sova) 3. v zast. spoj. t-é právo útrpné (Heyd.); → přísl. trpně (*trpno Lier): t. něco snášet; t. přihlížet k něčemu; – řidč. t. se usmát; → podst. k 1 trpnost, -i ž.: pokorná, křesťanská t.; řidč. t. ideologické práce (Lit. nov.) pasívnost, pasivita