trs, -u m. (6. j. -u) (*trslice, -e ž., Pech.) (ze střlat.) 1. skupina, shluk zprav. stejných rostlin vyrůstajících v těsné blízkosti: t. karafiátů, pažitky; vysoké trsy jiřin; t. borůvčí (Rais) keříček; přen. rozcuchaný t. obočí (Olb.) chumáč; bot. (zejm. u trav) soubor stébel s listy vyrůstajícími z rozvětveného oddenku 2. co trs připomíná: zool. skupina přisedlých živočichů vyrůstajících z jednoho podkladu: t. korálů; geom. t. přímek, rovin soubor všech přímek n. rovin v prostoru procházejících daným bodem; → zdrob. trsek, -sku (6. mn. -scích), řidč. trsík, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích); expr. *trsíček, -čku m. (Lid. nov.)