trubice, -e ž. 1. menší trouba 3; trubka 2: skleněná, kovová t.; fyz. katodová, urychlovací t.; elektr. neónová t.; tech. nasávací, výtlačná, výfuková t.; let. rychloměrná t. 2. předmět podobný tvarem trubici (ve význ. 1), zejm. dutý, protáhlý tělesný orgán: zlaté t. petrklíčů (Čech) trubky 3 (bot.); med. slang. a zast. průdušky a průdušnice: zachlazené t.; anat. močová t.; trávicí t.; Eustachova t. †3. trubka 1: táhlých trubic zvuk (Ner.); → zdrob. trubička v. t.