truc, -u m. (z něm.) ob. 1. vzdor: udělat něco z trucu; byly to trucy jednání navzdory; odjela na t. (ps. též natruc) matce; t. na t.; utrácet čas v trucech (Bass) 2. řidč. v předl. spoj. být t. (koho, 2. p.) vyrovnávat se někomu, vynikat nad někoho, zprav. v něčem špatném: otec lump, bratr t. lumpa (Svatopl.)