truchliti (3. mn. -í) (†truchleti, 3. mn. -ejí, Koll., Pal. aj.) ned. (~; nad kým, čím; pro koho, co; po kom, čem; *za kým; *o koho) pociťovat smutek, lítost, zprav. nad úmrtím, nepříznivou událostí ap.: marně se trápí a truchlí rmoutí se; truchlící pozůstalí; t. nad mrtvým druhem; t. nad svou opuštěností naříkat, bědovat; t. nad troskami domu; t. pro děvče; t. pro vlast (Jir.); truchlila po matce a po domově tesknila; zř. truchlení za milovanou (dívkou) (Lit. nov.); t. o matku (Zey.); přen. truchlící vrba (Her., Pujm.) smuteční ○ předp. na- se, po- si, pro-, roz-, roz- se, z-, za-; → nás. truchlívati (o) bez předp.