truchlivý příd. k truchliti; smutný 1. prozrazující, jevící smutek, lítost; zarmoucený: t-á tvář; t. pohled, hlas bolestný; t-á duše 2. působící, vzbuzující smutek, lítost: t. příběh; t-á zpráva; t. nápěv bolný 2; → přísl. truchlivě: t. se podívat; – t. něco zahrát; truchlivo: bylo mu v duši t. a teskno; → podst. truchlivost, -i ž.: (písně) mají jemnou t. (Biebl)